Tnx Martin & Balkanika

CHORVATSKO

Záhřeb se ještě nezbavil stínů minulosti

Praha/Záhřeb, 22. 11. 2007

Ve stínu kampaně před nedělními parlamentními volbami se v Chorvatsku odehrává aféra připomínající časy nacionalistického režimu prezidenta Franjo Tudjmana. Novinář Željko Peratović, který se zabývá objasňováním válečných zločinů, už dva roky bojuje o očištění svého jména. Bývalý šéf tajné služby ho spolu s dalšími pěti kolegy nařkl, že je agentem zahraniční rozvědky. Zatímco ostatní se spokojili s omluvou parlamentu, Peratović dal stát k soudu.

Odpovědí mu bylo v říjnu tohoto roku zadržení v policejní cele na čtyřiadvacet hodin, konfiskace počítačů, mobilních telefonů a archivu. Byl obviněn, že zveřejnil státní tajemství spočívající ve vystavení tří dokumentů na internet. Dodnes mu odmítají vrátit část zařízení, takže nemůže pracovat. Postup tajné služby a policie svědčí o tom, že Chorvatsko, usilující o členství v EU, má před sebou ještě mnoho reforem a změn.

Podsvětí a tajné služby

Peratović, kterého už před dvěma lety propustili ze státního deníku Vjesnik, odkrýval spojení tajné služby a podsvětí v souvislosti s objasňováním válečných zločinů z 90. let a s pátráním po Ante Gotovinovi, generálu obviněném z válečných zločinů.

Novinář prý vadí prezidentu Stjepanu Mesičovi, pod něhož formálně tajné služby spadají. A premiér Ivo Sanader je se svým Chorvatským demokratickým společenstvím dědicem nacionalistické politiky 90. let, i když stranu zásadně transformoval směrem ke křesťanské demokracii.

“Tajné služby tu neprošly dekomunizací, v tom je problém. Chci svůj případ dostat až před Evropský soud pro lidská práva do Štrasburku, protože v Chorvatsku není možné spravedlnosti dosáhnout,” říká Peratović. Dál pracuje jako novinář na volné noze, zatčen byl za zveřejnění materiálů na svém blogu 45.lines.peratovic.net. Rodinu se dvěma dětmi živí manželka Nada, pracující jako překladatelka, a pomáhá i dědictví po Nadině otci, který žil v emigraci a měl ve Švýcarsku prosperující firmu.

“Zavřeli mě, protože si mysleli, že v předvolební kampani se to ututlá,” říká Peratović. Případu si ale všimla jak nezávislá chorvatská média, tak i některá evropská a připomněla, že podobné zastrašování novinářů, i jejich vraždy, patřilo k běžné praxi nacionalistických režimů na Balkáně.

“Podobné věci se nyní stávají stále méně často,” říká nicméně Zdenko Duke, místopředseda Chorvatského svazu novinářů.

Příprava na EU

Odpůrci chorvatského členství v EU ale dostali do rukou důkaz, že Chorvatsko musí ještě urazit dlouhou cestu. Vyjednávání Záhřebu zatím postupují pomalu, otevřeno je jen 14 ze 35 kapitol, uzavřeny byly dvě. Větší naději má Chorvatsko se vstupem do NATO, kam by mělo dostat pozvánku příští rok na jaře. Jednou z hlavních výtek Bruselu vůči Záhřebu je korupce a špatný stav justice.

Vláda na kritiku EU odpověděla zákonem, který nařizuje ukončení procesů nejdéle do tří let, a u soudů ve Splitu a Pule už je možné sledovat procesy na internetu.

K případu obviněného novináře se ovšem vládní úředníci s odvoláním na statní tajemství odmítají vyjadřovat. Bývalá ministryně spravedlnosti Vesna Škareová-Ožboltová, která chce svědčit ve prospěch novináře, marně čeká na zproštění mlčenlivosti, a naopak sama čelí výhrůžkám.

Voliči se v neděli rozhodnou nejspíš hlavně podle sympatií k vůdcům dvou hlavních sil, Ivo Sanaderovi a novému šéfovi opoziční sociální demokracie Zoranu Milanovičovi, který nahradil v dubnu zesnulého populárního Ivicu Račana. Ekonomická situace není špatná, ale je třeba dalších reforem. Velkou zátěží je například vysoké zadlužení veřejných rozpočtů.

Síly obou soupeřů jsou podle průzkumů vyrovnané. To je rys, který spíš svědčí o tom, že Chorvatsko se stává normální evropskou zemí. Volby v posledních letech totiž zpravidla rozhodují jen malé rozdíly v získaných hlasech.

Autor: Martin Ehl, Hospodářské noviny, 22. 11. 2007

Nabucho, merci beaucoup

18.10.2007

Zeljko Peratovic

Un journaliste vient d’ętre arrété en Croatie.

Voici l’information que j’ai trouvé ce matin (18-10-07) sur le site du “Jutarnji list”.

Peratovic a été arręté pour avoir révélé un secret officiel

Zagreb – L’ancien journaliste du Vjesnik, et actuellement jounaliste indépendant, Zeljko Peratovic, a été arręté hier ŕ Zagreb pour ętre soupçonné d’avoir révélé un secret officiel – a confirmé le MUP.*

Pour l’instant, il n’est pas trčs clair de quel secret il s’agit. Mardi, la police avait demandé et obtenu auprčs du Tribunal de grande instance un ordre secret pour fouiller l’appartement de Peratovic. Depuis ils l’ont amené ŕ un entretien criminel et ce faisant son ordinateur personnel a été confisqué.

Plus tard dans l’aprčs-midi, il a été confirmé de la part de la police que Peratovic a été formellement arręté, mais sans qu’il y ait eu d’informations officielles sur les raisons de son arrestation. On a fait savoir qu’aprčs son entretien criminel il a été accompagné au Centre d’investigation du tribunal de grande instance ŕ Zagreb.

Peratovic a publié une grande partie de ses textes sur son propre blog. Il y a écrit entre autre au sujet de Fatima Skula**, une femme témoin sur les crimes de guerre dans la région de Gospic, qui avait parlé dans ce contexte du vice-président du Parlement, Darko Milinovic. Sur son blog, il s’était également trčs souvent référé de façon critique aux services secrets croates.

____________

* MUP (Ministarstvo unutarnjih poslova) : le Ministčre de l’intérieur

** La prochaine note sera consacrée ŕ l’affaire Fatima Skula

18.10.2007

Fatima Skula

Fatima Skula est une femme ayant porté des accusations de crimes de guerre avant de se rétracter.

Voici un article qui avait été publié il y a quelques jours sur le site “net.hr” ŕ propos de cette affaire.

Fatima Skula, la secrétaire de Tihomir Oreskovic, le chef du Quartier général ŕ Gospic en 1991, affirme avoir donné sous le chantage et la menace de liquidation la déclaration ayant été divulguée sur You Tube.

S’agissant de l’information divulguée sur le site oů elle affirme que Darko Milinovic, l’actuel président du Parlement, ŕ l’époque médecin ŕ Gospic, avait amené dans un véhicule sanitaire les victimes de crimes de guerre*, elle a déclaré qu’elle avait été forcée de donner une telle déclaration.

Sur You Tube est divulgué un film dans lequel elle accuse Milinovic pour les crimes ŕ Gospic, et l’auteur affirme qu’il s’agit du témoignage de Fatima Skula, l’ancienne secrétaire de Tihomir Oreskovic, le chef du quartier général ŕ Gospic qui a été condamné ŕ 15 années de prison pour crimes de guerre.

Je réfute fermement la déclaration que Milinovic aurait soi-disant transporté les victimes de crimes de guerre, car elle a été donnée sous la contrainte et la menace d’élimination physique de moi et de mes enfants”, a déclaré Skula aux journalistes ŕ Gospic.

Des hommes inconnus en tenue de camouflage étaient venus chez moi, m’avaient emmenée dans une direction inconnue dans une maison privée et m’avaient forcée ŕ donner cette déclaration, et ils m’avaient dit ce que je dois raconter”, a déclaré Skula sans préciser quand cela s’était passé.

“Ce n’est pas une histoire de ma tęte, c’est une histoire des cerveaux d’autrui. Je suis venue dire que dans toute l’histoire il n’y a pas de vérité, je m’excuse non seulement envers le Dr Milinovic, mais aussi envers les autres qui sont mentionnés dans cette histoire fabriquée”, a déclaré Skula.

Elle a ajouté avoir été scandalisée lorsqu’elle a reçu un appel d’un parti politique (qu’elle n’a pas révélé) sur l’offre d’une protection personnelle, étant donné, comme elle a dit, qu’elle croit en l’état croate.

Je crois que je suis protégée et qu’aucun danger ne me menace, a déclaré Skula en refusant de répondre aux questions des journalistes.

Le vice-président du Parlement, Milinovic, qui se trouvait ŕ Gospic au vernissage de l’expostion “L’Automne dans la Lika”, a déclaré aux journalistes qu’il avait vu pour la derničre fois Fatima Skula en 1998, lorsqu’il l’avait fait accoucher de sa fille.

Il n’avait jamais plus rencontré Fatima depuis lors, pas męme en 2004, lorsqu’on avait essayé, a-t-il dit, “de le placer dans le contexte de criminel de guerre”.

Les accusations sur le compte de Milinovic avaient été publiées dans le Feral en 2004.

Comme il l’a déclaré ŕ Gospic, cette histoire est ŕ nouveau lancée au moment de la campagne électorale.

“Je veux dire aujourd’hui que je suis fier, et il me semble que je l’ai fait, d’avoir sauvé la vie de madame Fatima Skula et de ses enfants, puisque des hommes en uniforme avaient voulu menacer sa vie”, a déclaré Milinovic.

Il a demandé au Parquet que soit enfin éclairci l’assassinat de Milan Levar**, car “Dieu soit loué que durant ces quatre ans ne soit arrivé quelque chose ŕ Fatima Skula, depuis que le titre dans le Feral a été publié ŕ ce propos, probablement Darko Milinovic aurait-il été celui qui a incité ŕ de tels actes”.

Il a ajouté qu’il est également fier de son rôle dans la Guerre patriotique, tandis que ceux qui aujourd’hui s’occupent d’activités aussi détestables, aujourd’hui ne dorment pas en paix, a conclu Darko Milinovic ŕ la conférence pour les journalistes ŕ Gospic.

____________

* Inutile de dire qu’ils avaient été amenés vers une destination secrčte.

** Milan Levar est un croate de la ville de Gospic qui avait révélé en 1998 aux enquęteurs du TPIY des crimes commis par des soldats croates sur des civils serbes ŕ Gospic en 1991. Il était considéré comme un témoin potentiel de l’accusation. Il avait également ensuite donné des interviews ŕ la presse croate oů il portait des accusations contre les généraux de l’armée croate Mirko Norac et Tihomir Oreskovic, ainsi que contre des politiciens de haut rang qu’il accusait d’avoir couvert les exactions. Milan Levar a été tué dans un attentat ŕ la bombe sur sa voiture dans sa ville natale de Gospic en aoűt 2002. Aucune poursuite n’a été lancée dans cette affaire.

Zeljko Peratovic (2)

Le journaliste dont je vous parlais hier a été relâché.

Reporters sans frontičres a condamné son arrestation. Je vous livre une partie de leur communiqué trouvé sur internet, celle qui présente ce journaliste.

Mais avant cela je signale un détail prévisible mais qui a son importance, ŕ savoir que dčs aujourd’hui la presse croate ne s’intéresse plus ŕ cette affaire.

Le journaliste a notamment travaillé pour différents quotidiens dont le dernier en date est Vjesnik. Ses enquętes sur les crimes de guerre lui ont valu de graves difficultés. Il a perdu son emploi, a été agressé et il est considéré comme un traître par une partie de la population qui refuse l’idée męme que des crimes aient pu ętre commis par des Croates pendant la guerre.

En 2003, il a reçu le prix de la liberté de la presse de la section autrichienne de Reporters sans frontičres. En 2005, il avait contacté l’organisation pour lui faire part de la surveillance renforcée dont il faisait l’objet.

19.10.2007

Zeljko Peratovic (3)

Un article paru hier sur le site du “dnevnik.hr”. A ce moment, Peratovic avait déjŕ été relâché.

Peratovic au Thčme du jour de Nova TV a affirmé que la police avait confisqué les documents qu’il avait rassemblés pendant 15 années et qu’il avaient publiés dans les journaux oů il a travaillé.

Il ne croit pas que les documents qui ont été effacés de son blog sur Blog.hr sont la vraie raison des poursuites politiques. “Ces documents sur le blog s’y trouvent depuis six mois déjŕ. Ils avaient été publiés par Nacional, Novi list en partie, et męme Petrac [1] les avait utilisés dans sa défense. Je ne vois pas que la police frappe ŕ la porte d’Ivo Pukanic [2] pour cette raison”, a-t-il déclaré.

Le journaliste-blogueur suppose que la direction du SOA [3] est nerveuse en raison des textes dans lesquels il se prononce de façon critique sur la politique de cadres de cette agence.

Rappelons que le journaliste Zeljko Peratovic avait été arręté hier soir en raison du soupçon qu’il avait révélé un secret d’état. La police avait emporté de chez lui, sur ordre judiciaire, environ 1.000 écrits et trois ordinateurs. Aujourd’hui, autour de 16 heures, la police est également venue ŕ Nova TV oů elle a demandé que deux documents diffusés soient supprimés du blog de Peratovic.

Il y a quelques temps Peratovic avait accusé l’état et il avait présenté les documents ŕ ce sujet ŕ tous les services compétents.

J’avais présenté ces documents au comité du Parlement pour la politique interne et la sécurité nationale, je les avais envoyés ŕ tous les membres du comité du parlement. Hier soir la police m’a présenté ces mails que j’avais envoyés il y a déjŕ deux ans. Ils possčdent par enregistrement tous mes appels par mail, sortant et entrant, en remontant jusqu’ŕ trois ans, ils ont ouvert mon post”, affirme Peratovic, et aussi que la police l’a suivi ces derničres années, d’aprčs ce qu’il avait appris, mais qu’il lui était difficile de le prouver.

Tous les documents qui m’ont été envoyés ces derniers temps, je les ai reçus d’une adresse e-mail anonyme.

A la question si le motif de son arrestation est d’avoir écrit sur l’enregistrement vidéo de Fatima Skula, Peratovic dit qu’il ne le pense pas mais qu’il ne peut pas le confirmer.

Ils m’ont signalé ętre l’auteur de cet enregistrement, pour l’avoir distribué, j’ai démenti tout cela et j’ai déclaré avoir mené un entretien avec cette personne, aprčs qu’elle eut été battue, et je l’avais publié il y a déjŕ sept ans.

Peratovic a déclaré ne pas savoir exactement de quoi la police l’accuse, comment il se fait qu’une procédure est menée ŕ son encontre, et que chacune de ses déclarations en ce moment peut ętre utilisée contre lui.

Sur le blog, sur Blog.hr servis, Peratovic a publié plusieurs affaires délicates de sorte qu’il est difficile de préciser ce qui a induit l’action de son arrestation.

“J’ai remarqué sur l’ordre que la police a reçu du Parquet que le directeur du SOA avait demandé il y a un mois une accélération du procčs ŕ mon encontre, c’est pourquoi je peux conclure que les SOAs [sic] étaient trčs nerveux en raison de mes écrits, je ne crois pas [que ce soit] ŕ cause des documents en raison desquels on m’accuse formellement, mais ŕ cause de mes critiques répétées sur l’embauche non transparente au SOA”, affirme Peratovic.

Peratovic dit que les informations qu’il a publiées, selon lesquelles les services de sécurité ont engagé des employés qui n’ont pas pu passer le test de la sűreté ainsi que des footballeurs, n’ont jamais été démenties.

La police criminelle de l’Administration policičre de Zagreb, avec un ordre pour saisir les pičces mobiles, a “visité” les locaux de Nova TV, dans lesquels se trouve le bureau de Blog.hr, afin de supprimer les documents secrets sur le blog de Peratovic.

La police a effacé deux textes du blog, dans l’un est publié un document avec des propositions des services secrets britannique [adressées] au POA [4] pour briser le réseau Gotovina et sur ce qu’ils entreprennent dans le cas Petrac, or ce document a également été publié dans d’autres médias.

Peratovic affirme que sa fille et son épouse devaient partir en voyage la semaine prochaine et que cela aurait été moins cuisant si la police était venue alors. Hier se trouvaient dans son appartement, sa belle-mčre, son épouse et sa fille en bas âge.

“Ils ont voulu m’intimider en faisant pression sur la famille au moment oů le parlement ne sičge pas, ce qui fait que le comité compétent ne peut pas réagir. Ils se sont légčrement fourrés le doigt dans l’oeil”.

“Leur timing était erroné. Ils n’ont pas compté que la campagne électorale est en cours et que les partis allaient prendre leurs distances sur une répression de ce genre. De la sorte ils m’ont rendu service”, a déclaré Peratovic, en prenant part ŕ l’émission Le Thčme d’aujourd’hui de Nova TV.

Aujourd’hui arrive un soutien de toutes parts ŕ Peratovic, et également des partis politiques mais il n’en sait rien.

“Mon portable est encore ŕ la police, et je ne sais donc pas qui m’apporte un soutien”.

_______________

[1] Hrvoje Petrac : figure de la pčgre zagréboise. Purge actuellement une peine de prison pour une affaire d’enlčvement.

[2] Ivo Pukanic : fondateur de l’hebdomadaire Nacional

[3] SOA : Sigurnosno-obavjestajna agencija : l’Agence de la sűreté et du renseignement

[4] POA : Protuobavjestajna agencija : l’Agence de contre-espionnage.

21.10.2007

Zeljko Peratovic (4)

Article paru sur le site du “Jutarnji list” et daté d’hier (20-10-07).

L’arrestation de Peratovic : “Si le

coup est monté, quelqu’un répondra”

Zagreb – Dubrovnik - Le Premier ministre Sanader a affirmé aujourd’hui ŕ Cavtat que pour lui le cas du journaliste Zeljko Peratovic, qui a été arręté pour avoir prétendument livré des secrets d’état, est terminé.

Je ne sais pas qui a fait quoi, mais je sais une chose – nous sommes contre un tel mauvais traitement des journalistes, parce que je suis absolument pour la liberté des médias et cela nous l’avons montré durant ces quatre années. Si quelqu’un a monté le coup, étant donné la campagne préélectorale, celui-lŕ sera sanctionné. Est-ce Dundovic (le chef remplacé de la police criminelle, note du journaliste) ou quelqu’un d’autre, c’est ce que nous verrons. La liberté des médias n’a pas de prix, elle est le préalable de la démocratie et il en sera ainsi, a déclaré Sanader avant l’inauguration officielle des canalisations de Cavtat.

Le président Stjepan Mesic a lui aussi souligné aujourd’hui que la liberté des médias est la base de la démocratie et qu’il s’engagera toujours pour la liberté de la parole publique, laquelle inclut également la responsabilité. Il a ajouté qu’il n’est pas au courant des détails de l’arrestation du journaliste Zeljko Peratovic et donc qu’il “ne peut pas juger de sa légitimité”.

Aprčs avoir été arręté jeudi, et avoir terminé vendredi soir ŕ l’hôpital pour s’ętre trouvé mal suite ŕ l’interrogatoire policier durant toute la journée, le journaliste indépendant Zeljko Peratovic ne s’est pas trouvé aujourd’hui ŕ la police. Son avocat Kresimir Skarica nous a dit cet aprčs-midi que le MUP [1] les avait informés que la fouille de ses affaires était terminée. Skarica s’est néanmoins étonné d’une telle décision du MUP.

Pour moi ce n’est pas logique qu’ils aient terminé la fouille étant donné que pas mal d’affaires de Peratovic qui lui ont été prises n’ont pas été examinées – affirme Skarica. Lors de la fouille, explique Skarica, doivent ętre présents soit Peratovic soit lui en qualité de son avocat.

Rappelons que Peratovic avait été arręté mercredi pour ętre soupçonné d’avoir livré des secrets d’état, et la police s’était particuličrement intéressée au document du POA [2] datant de 2003, lorsque le directeur était Franjo Turek, dans lequel sont analysés des écrits de journalistes, dont certains de Peratovic, ŕ propos du fait que Gotovina [3] avait séjourné en Croatie.

Jeudi Peratovic avait été relaxé, aprčs quoi il avait passé tout le vendredi ŕ ętre interrogé ŕ la police criminelle oů la fouille de ses affaires avait été effectuée. A la fin de la journée il s’était senti mal – son coeur avait commencé ŕ battre, sa bouche était devenue sčche et il avait été pris de vertiges. La police avait appelé les Urgences et il avait été amené ŕ Rebro, oů il avait reçu une piqűre calmante puis été envoyé au EKG [4].

Son avocat dit que les médecins avaient voulu le garder ŕ l’hôpital mais que Peratovic avait insisté pour qu’ils l’autorisent ŕ rentrer chez lui.

Il est maintenant dans le cercle de sa famille et il est calme – nous a déclaré Skarica. Etant donné que l’enquęte est terminée, Skarica explique que le procčs verbal s’en va au Parquet qui doit rendre une décision. Nous saurons tout lundi – a déclaré l’avocat.

___________

[1] MUP : Ministarstvo unutarnjih poslova : le Ministčre de l’intérieur

[2] POA : Protuobavjestajna agencija : l’Agence de contre-espionnage

[3] Gotovina : Général de l’armée croate. Il attend actuellement d’ętre jugé par le TPIY pour crimes de guerre[4] EKG : Elektrokardiogram

Rem : Comment le Premier ministre peut-il dire qu’il ne sait pas qui a fait quoi mais que pour lui le cas est clos ??? Quant au Président, cette affaire semble le tremper dans la męme ignorance.

31.10.2007

Zeljko Peratovic (5)

Je suis obligé de revenir sur l’affaire Peratovic malgré que ce journaliste ait été remis en liberté.

Article paru avant-hier (29-10-07) sur le site “Business.hr“. Le contenu reste valable.

La liste des objets qui ont été saisis chez Peratovic montre ŕ quel point les fonctionnaires de police ont compris avec zčle leur devoir. C’est ainsi que les policiers ont emporté de l’appartement du journaliste indépendant tout le matériel pour l’ordinateur, y compris le moniteur, le clavier et l’imprimante – par conséquent des instruments techniques sur lesquels théoriquement ne peuvent rester inscrites aucunes données que ce soit.

Les objets saisis n’ont toujours pas été restitués ŕ Peratovic de sorte qu’un des journalistes les plus bénéfiques en Croatie, qui s’occupe d’enquętes sur la corruption et la criminalité dans les cercles de l’état les plus haut placés, est resté sans moyens de travail un mois avant les élections. Peratovic vit encore dans l’incertitude et peut-ętre sera-t-il soulevé ŕ son encontre une accusation, le pire épilogue incluant la possibilité que Peratovic finisse en prison pour trois années en raison de “révélation de secret officiel”. Ce męme secret qui avait été publié en avril 2007 mais qui n’avait dérangé personne jusqu’ŕ la période préélectorale. Dans l’espoir que l’opinion publique et les institutions compétentes comprennent dans quel danger se trouve la liberté de parole en Croatie, nous publions l’ordre de perquisition de l’appartement de Peratovic ainsi que la liste de la documentation et du matériel confisqués. [...]

Hvala i mojoj češkoj virtualnoj prijateljici na blog podršci:

16.11.2007

Co dovolit tajným službám?

Ministr Martin Říman přišel se staronovým návrhem výrazného usnadnění práce tajných služeb. Kontrola telefonních hovorů, jejich délky včetně lokalizace osob, obsah textových zpráv, elektronické pošty, a to až rok zpětně. To vše skutečně tajným službám práci usnadní. Záměr je odůvodnitelný bojem proti terorismu, extremismu a jiným strašákům naší doby. Vždyť cílem BIS jakožto vnitřní zpravodajské instituce je právě získávání, shromažďování a vyhodnocování informací významných pro bezpečnost státu, ochranu ústavního zřízení a důležitých ekonomických zájmů země. Znělo by to snad i konejšivě, kdyby se na druhou stranu počítalo i s posílením kontrolních mechanismů, které by se zaměřily na omezení případů zneužití těchto zpravodajských technik. Měla zde platit přímá úměrnost, více práv k sledování občanů i cizinců více kontroly. Zpravodajské služby se lidově neoznačují nadarmo tajné. Z jejich činnosti se toho logicky ven moc nedonese, a i proto možná na běžné občany působí tak trochu jako střela, o níž se neví, co je ve skutečnosti jejím cílem a kdo ji vystřelil. Při čtení zpráv o návrhu na posílení této zpravodajské techniky se mně vybavil jeden aktuální případ od jinud. V turisticky oblíbeném Chorvatsku se nedávno odehrála aféra, jejímž hlavním hrdinou se nechtěně stal novinář Željko Peratović. Peratović byl zadržen, jeho byt byl důkladně prohledán, byly mu zabaveny dokumenty z jeho archívu a osobní počítače, a jako třešnička na dortu byl obviněn ze zveřejnění státního tajemství, jež představovaly tři dokumenty, na svém blogu. Dobře mu tak, řeklo by se. V celém případu je však několik ale. Prvním ale je, že se zjistilo, že informace, jež byly předmětem supertajných dokumentů, už dříve zveřejnila jiná média. Druhým ale je, že státnímu zastupitelství podnět ke stíhání novináře podala tamní tajná služba. A posledním velkým ale je, že Peratović se mimo jiné dlouhodobě zaměřoval na problematiku chorvatských tajných služeb a různých nešvarů ji obklopujících jako např. zaměstnávání bývalých fotbalistů a jiných „známostí“ namísto mladých odborníků. Tyto novinářovy prohřešky zavdaly příčinu k jeho odposlouchávání, monitorování jeho pošty, včetně té elektronické, a vyústilo v policejní popotahování typu totalitních praktik. Tajné služby namísto toho, aby se zaměřily na boj proti živlům ohrožujícím stát, se raději zaměřily na boj proti „živlu“ ohrožujícímu vyhřáté židle funkcionářů. Zjednodušení práce tajným službám je tedy v zásadě snad dobrou myšlenkou, vždyť jsou tu k zajištění naší bezpečnosti, musí však existovat dostatečné mechanismy kontroly právě proto, aby se zamezilo zneužití jejich činnosti k prosazování různých „nestátních“ zájmů.

16.11.2007

Kdo je Željko Peratović / Tko je Željko Peratović

Željko Peratović

* chorvatský novinář a bloger (http://peratovic.blog.hr/) na volné noze; * nositel několika mezinárodních novinářských ocenění; * působil jako reportér o válečných děních v Chorvatsku, po válce se zaměřil mimo jiné na problematiku vyšetření pravdy o válečných událostech v Gospići (zejména zločiny proti lidskosti nad srbskými civilisty v této oblasti) a v této souvislosti se ujal i případu Milana Levara, který byl později zavražděn. Poté se zaměřil na obstrukce ve vyšetřování Levarovy vraždy. Dlouhodobě se zabývá otázkou chorvatských tajných služeb a různých nešvarů ji obeplétajících. V této souvislosti se zabývá i tématem válečných profitérů.*

slobodni novinar,

*

dobitnik nagrada za novinarstvo,

* bavi se (među ostalim) problematikom tajnih službi, istrage slučaja Gospić, ubojstva Milana Levara

Za više informacija posjetite stranice / více informací na: Peratovic Net; 45 Lines on Blog.hr; 45 Lines on Mojblog.hr; 45 Lines on Pollitika.com
12:50 Publié dans Hrvatska / Chorvatsko / Croatie | Lien permanent | Commentaires (2) | Envoyer cette note | Tags : Croatie

Commentaires:

Content de voir qu’il existe quelqu’un qui s’intéresse également au journaliste Peratovic. Salutation aux amis Tchčques et solidarité avec les blogs qui dénoncent les affaires de corruption et de criminalité.

Pozdrav.

Ecrit par : Nabucho | 16.11.2007

Fokus, 1. září 2000

Případ Levar

Náš novinář telefonicky kontaktoval Milana Levara bezprostředně před jeho zavražděním. Tento vzrušující portrét je psán rukou jeho přítele a člověka dobře informovaného o temných hrách na chorvatském předsálí Haagu.

Svědectví o zavražděném příteli

Poslední rozhovor s Mićem
(Pozn. překladatele: Mićo je zdrobnělina chorvatského jména Milan)

Když mně v pondělí 28. srpna kolem 17 hodiny zavolal kolega a přítel z Nového listu Robert Frank a tázal se mě, zda mohu prověřit anonymní informaci, kterou obdržela jeho redakce, o tom, že Milan Levar spáchal sebevraždu, řekl jsem mu, že se mi nechce ztrácet čas hloupostmi. S Mićem jsem mluvil po telefonu toho dne kolem poledne a zdál se mi být odhodlán silněji něž kdykoliv předtím. Komentoval novinový výstup Mila Kosoviće, bývalého velitele brigády domobrany z Gospiće, jenž byl vedle generála Rahima Ademije „Pedro“ akce Medačská kapsa. Levara potěšila skutečnost, že Kosović „promluvil, i když řekl pouze setinu pravdy“. Uvedl: „Hroutí se vztahy mezi těmi, kteří jsou odpovědni za chorvatskou ostudu. Kosović nemluvil přímo o válečných zločinech, které byly při akci spáchány, avšak je vidět, že nepromluvil bezdůvodně. Bojí se o sebe a jmenuje generála Norace a ministra Šušaka představující dvě nařizovací linie v chorvatské armádě, a i to něco znamená. Alespoň to není jen sám Levar, který je připraven hovořit o těchto záležitostech“.

Mićo mě při této příležitosti upozornil na těžkou situaci, v níž se ocitla sestra Zdenka Ropce, jednoho z haagských svědků v případu Gospić, která kvůli trvalým výhrůžkám „pro bratrovu zradu“ našla dočasně útočiště v psychiatrické klinice. „Nemusíš o tom spát, ale je dobré, abys o tom věděl“, řekl mi. Postěžoval si mně na jednoho bývalého politika z Liky, „který věčně o něčem kalkuluje a o zločinech v Gospići je připraven promluvit jedině, pokud by byl přímo ohrožen, ale pochop, i on je odpovědný za určité události, ke kterým docházelo v Lice“.

Oznámil, že se brzy sejdeme a poslal mě za lidmi, od nichž bych mohl získat dokumenty o událostech v akci Medačská kapsa. Dodal ještě, že mi zavolá navečer, protože teď má nějakou práci v dílně.

Myslel, že je nezničitelný

Vzhledem k tomu, že Mićo Levar byl osobou se sklonem k černému humoru, rozhodl jsem se na konec, že mu zavolám a zeptám se ho, jestli je pravda, že se zabil.

Telefon v bytě ani mobilní telefony, které vlastnil, nikdo nezvedal. To mě znepokojilo, ale pomyslel jsem si, že je možné, že se náhle rozhodl někam cestovat s rodinou, ženou Vesnou a synem Leonem, k čemuž se nezřídka uchyloval. Možná se vydali do na koupání do Karlobagu.

Zavolal jsem jednomu společnému známému, bývalému příslušníkovi generálního štábu chorvatské armády, a v legraci jsem se ho zeptal, jestli slyšel fámu, že se Levar zabil. Odpověď mě ohromila: „Nezabil se, ale je mrtvý. Oznámila to před chvílí jeho žena Vesna. Stal se obětí exploze v jeho dílně“ …

Šokován jsem předal informaci Frankovi do Rijeky. Vše mi bylo jasné a vůbec jsem nepochyboval, že to byl atentát, i když brzy se ke mně dostaly informace, že příčinou jeho smrti bylo neopatrné zacházení s propanbutanovou lahví.

Pak mně v panice zavolal jeden Levarův přítel z války, pracovník jedné z chorvatských tajných služeb: „Zavraždili ho! Říkal jsem mu před několika dny, že se skutečně připravuje jeho likvidace a ať přestane vycházet na veřejnost. Zašel příliš daleko. Myslel si, že je nezničitelný. Neposlechl mě!“

Tajný agent jako pokažená deska opakoval, jak Mićovi v dobrém řekl, ať přestane v jeho slepém úsilí. S námahou jsem ukončil rozhovor.

Haagský svědek

Levar žil s vědomím, že bude zastaven vraždou. Ale jak a proč se mohlo stát, že ho zabili po 3. lednu (den změny mocenských sil v Chorvatsku, pozn. překladatele), z něhož měl radost jako malé dítě a mluvil o tom, že Chorvatsku zaklepal na dveře právní stát a že teď už nepotřebujeme haagský soud. „Naše zločiny budeme moci soudit v našem demokratickém a právním státě…“, řekl mi zářící radostí během krátké schůzky potom, co se jako Mesićův osobní přítel, účastnil jeho inaugurace do funkce prezidenta.

Milan Levar poskytl od roku 1992 do dnes stovku rozhovorů domácím i zahraničním médiím, a v roce 1997 vypovídal jako svědek u haagského soudu o událostech, ke kterým docházelo v roce 1991 v Gospići. Několikrát se pokoušeli spáchat na něj atentát, stříleli na jeho rodný dům, v němž žije jeho matka Katica, a na dvůr, na němž teď přišel o život. Dokonce se ho pokoušeli zavraždit jedem a od té doby nepil kávu s cukrem. V kapse nosil umělé sladidlo.

Před válkou se účastnit téměř každé pranice v Gospići. Z „letecké akademie“ v Mostaru ho vyloučili, protože v patnácti letech napadl jednoho kapitána, který se dotkl jeho chorvatské národní hrdosti.

Z války je znám jako energický bojovník. Bojoval v první linii obrany Gospiće společně asi s třemi desítkami lidí, kteří ještě v létě 1991, jako zásahový sbor Paji Šimiće, udržovali přední pozice ve směru k Ličskému Osiku.

Se smrtí se setkával velmi často, a proto byl jeho černý humor těžko pochopitelný lidem s citlivými žaludky. Smál se, když mně vyprávěl o hrobařích, kteří na zádech přenášeli polozapadlá těla obětí válečných zločinů a „červi o velikosti jednohubek lezli hrobníkům po zádech dolů“.

Řekl mi, že armádu opustil, když i on sám dostal rozkaz k zabití civilistů. „Nešel jsem do války, abych zabíjel babky jako ti, kteří si koupili své chorvatství za krev a peníze“, to byla věta, z níž si učinil rčení.

Mićo a vykupitelé z UDBAšské minulosti
(Pozn. překladatele: Udbašové = tajní agenti a spolupracovníci komunistické státní bezpečnosti komunistické Jugoslávie)

Alkoholu se nedotkl už patnáct let – od otcovy smrti. Jen káva a minerálka. Mohli jste si sním povídat hodiny a dívat se, jak pije tyto nápoje. Ti, kteří ho neměli rádi, v tom viděli znak toho, že Mićo není normální. Jeden bývalý politik HDZ mě letos v zimě, zatím co pil desáté pivo, přesvědčoval o tom, že Milan Levar není pořádný chlap, protože „správní muži nepijí minerální vodu“ a „kdo to může vydržet hodiny, má určitě kromě poškozeného fyzického zdraví narušené i zdraví duševní“.

Když jsem den před jeho smrtí rozmlouval na terase hotelu Dubrovník v Záhřebu o případu Medačská kapsa s dvojicí mužů z Liky, jedním tajným agentem i jedním bývalým vysokým politikem HDZ, oba se mě snažili přesvědčit, že Milan Levar je psychicky nemocný. Proč už konečně nepřestane mluvit? Svět se zakládá na dohodách. Proč nepřijme to, co se mu nabízí? Mohl by si dlouho krásně žít, kdyby byl chytrý. Copak si myslí, že je Ježíš?! Jen jeho řečmi se nic nedokáže, potřeba jsou písemné důkazy! Na území Liky jsou různé kosti ještě z dob Turků, na některých masových hrbech už rostou lesy!“

Už dřív jsem poznal, že ještě nedávní společníci se k němu odvracejí zády, a všechno to, co o něm říkali jeho dlouhodobí nepřátelé jsem přijímal, jako když mi někdo řekne dobrý den. Nijak zvlášť překvapen povídáním té dvojice mužů z Liky jsem mu přetlumočil část jejich rozhovoru. Nijak zvlášť se tomu nepodivil.

Poslal je k čertu s tvrzením, že „oni všichni se chtějí ze své špatné UDBA-minulosti vykoupit a nejsou o moc lepší než ti, kteří dávali příkazy nebo vykonávali zločiny. O zločinech mluví pouze z vlastního prospěchu nebo aby si vyřídili účty. Ubohé bude Chorvatsko, pokud se takoví opět budou podílet na moci.“

I přátelé se k němu otáčeli zády

Několikrát se mi, když by se rozzlobil na některého ze svých společníků, dokázal svěřit, kdo všechno z bývalých státních nebo vojenských špiček dal svědectví haagským vyšetřovatelům – „tajně, jako by si ochránili vlastní kůži“. A k tomu dodal: „já dělám vše veřejně a neobchoduji s cizím neštěstím jako různí falešní ochránci lidských práv“. Často se k němu přátelé otáčeli zády, když nemohli vydržet jeho nekompromisnost a vytrvalost.

Za zlé mu to měl i haagský soud i ty veřejně známé osoby, které z Chorvatska udržovaly blízké styky s úřadem žalobce v Haagu. Poté, co s dvojicí gospićských obránců, Zdenkem Ropcem a Zdenkem Bandou, v roce 1997 svědčil v Haagu a při této příležitosti se nedohodli na statusu chráněných haagských svědků, uspořádali tiskovou konferenci a nařkli soud pro neúčinnost.

Ropac, Bando a Levarův ochránce, policejní inspektor z Gospiće Tomislav Orešković, později přece jen odcestovali do Německa s údajnými zárukami haagského soudu, a Levar zůstal a mluvil o Gospići. Tak jsem ho i poznal na začátku minulého roku, když mně zatelefonoval a nabízel nové svědky a vyprávění o válečných zločinech v Lice, neboť měl dojem, že záležitost s Haagem je na mrtvém bodě.

Na základě několika textů, které jsem zveřejnil minulý rok bývalý státní žalobce Berislav Živković zahájil vyšetřování. Když letos na jaře odstupoval z funkce, Živković se právě tímto chválil, neboť za něj „státní zastupitelství reagovalo i na novinové nadpisy“.

Mezitím, ani v průběhu vyšetřování, ani poté, v dubnu, kdy haagští vyšetřovatelé započali s kopáním v okolí Gospiće, Milana Levara nikdo nevyzval, aby poskytl informace, jež měl.

Protivníci se ho báli. Báli se jeho fyzické síly, dovednosti a cílevědomosti. Nenosil pistoli k sebeobraně, jen skládací nůž. „Mají právo střelit po mně jen jednou. Když minou, vědí, co je čeká“, řekl mi při jedné příležitosti bez mrknutí okem. Byl si vědom své vznětlivé povahy a dobře věděl, že je třeba vyhýbat se „případným šarvátkám na ulici nebo v kavárně, proto se i snažil, aby se nedostal situace, kdy by někoho zabil nebo kdy on by byl zabit při vyřizování účtů, které by se označilo za obvyklou šarvátku.

Přesto ho zastavili

Ozval se mi loňské léto a nadával, že ho před chvílí zfackovala žena ulici. Uklidnil jsem ho a on pak pokračoval: „Právě jsem přijel k máminu domu, když z jednoho auta záhřebské poznávací značky vystoupila jedna drobná žena a zeptala se mě, jestli jsem Milan Levar. Zeptal jsem se jí, co potřebuje. A ona se rozzuřila jako fúrie a zfackovala mě, přitom křičela, že je žena Tihomira Oreškoviće a že já jsem jí svým štěkáním zničil rodinu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že je Tiho takový zbabělec a pošle na mě svou ženu. Zavolal jsem ti, abych ho teď nemusel hledat po hospodách a abych neudělal nějakou hloupost, kvůli které by to, o čem jsem mluvil, přišlo nazmar“.

O Milanovi Levarovi si mnozí myslí, že je zrádcem a mají radost z jeho smrti. „Jestli jsem já zrádce, a bývalí gospićští Jugoslávci, komunisti a Srbové, kteří si změnili jména a příjmení, lepší Chorvaté než já, ať jsou. Já nikdy neustanu v úmyslu očistit můj chorvatský lid od špíny a obviním za zločiny jak konkrétní osoby z Chorvatska, tak i členy cizích tajných služeb, kteří jsou odpovědní za smrt stovek mých spoluobčanů Srbů i Chorvatů. Jestli jsem já zrádce proto, že nechci, aby celý můj lid byl v následujících padesáti letech označován za původce genocidy, ať jím jsem. V úsilí, aby se dostala pravda na světlo o tom, co všechno se zde dělo, mě nezastaví ani Haag, ani Washingtonm, ani Moskva a už vůbec ne nějací zdejší zbabělci a pitomci, jejichž inteligence je na úrovni pokojové teploty!“

Levara někteří považovali za cizího agenta a v tom spatřovali základy a motivy všeho, co dělal. Na taková obvinění nebral ohled. Jen by dodal: „Jaký jsem já tajný agent, který nenávidí tajemství. Všechna tajemství bych zakázal zákonem“.

Kdyby byl v Gospići v pondělí zabit kdokoliv druhý, Milan Levar by se už snažil, aby se veřejnost dozvěděla, jak byl zavražděn, kdo ho zavraždil a kdo vraždu objednal.

Mićo, stále ještě čekám, že mi zavoláš.